Rafael Kubelík se narodil ve
středočeských Býchorech, v rodině světoznámého českého houslisty
Jana Kubelíka a jeho ženy, maďarské hraběnky
Marianne rozené Csáky-Széll. V letech 1928–1933 absolvoval pražskou konzervatoř, již v roce 1934 poprvé řídil
Českou filharmonii a vyjel s ní také na koncertní turné do Itálie a Anglie. Jak se psalo v tehdejším tisku,
„…všemi listy byl zaznamenán triumfální úspěch České filharmonie v Anglii pod vedením třiadvacetiletého dirigenta Rafaela Kubelíka, syna slavného otce Jana. Rafael měl štěstí, že jeho otec, poznav jeho nadání, dal mu již od čtyř let věku hudební vzdělání, jež rozvilo jeho talent tak, že nyní mu přináší světové úspěchy."
V pořadí čtvrtým šéfdirigentem
České filharmonie v
Praze se
Kubelík stal na podzim 1941. Za druhé světové války pak co nejvíce uváděl díla, která lidem dávala novou víru a naději:
Smetanovu Mou vlast, Sukův Svatováclavský triptych či
Janáčkova Tarase Bulbu. Kubelík se během svého působení zasadil o postátnění České filharmonie, čímž pro hudební těleso skončilo padesát let existenčních nejistot, a jeho zásluhou rovněž Česká filharmonie založila
mezinárodní hudební festival Pražské jaro; na jeho prvním ročníku v roce 1946 odehrála všechny koncerty. Kubelík dirigoval Českou filharmonii naposledy
5. července 1948, pak z Československa ovládaného komunistickou diktaturou emigroval.
Během svého působení v zahraničí Kubelík žil střídavě v USA a Švýcarsku. Intenzivně propagoval českou hudbu a rád uváděl díla
Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a
Bohuslava Martinů. Působil jako šéfdirigent
Chicagského symfonického orchestru, umělecký ředitel a dirigent
Královské opery v Londýně, šéfdirigent
Symfonického orchestru bavorského rozhlasu v Mnichově či dirigent
Metropolitní opery v New Yorku.
Rafael Kubelík se stal jedním ze symbolů českého zahraničního odboje proti komunistickému režimu. Ačkoli jej na sklonku života sužovalo onemocnění kloubů, po Listopadu 1989 se vrátil z exilu, aby v květnu 1990 řídil zahajovací koncert Pražského jara. O měsíc později pak po pětačtyřiceti letech společně s
Českou filharmonií, Státní filharmonií Brno a
Slovenskou filharmonií dirigoval v
Praze Smetanovu Mou vlast.
V roce 1990 byl Kubelíkovi udělen čestný doktorát
Karlovy univerzity v Praze a byl jmenován
doživotním čestným šéfdirigentem České filharmonie, o rok později mu byl udělen
Řád Tomáše Garrigue Masaryka. Zemřel ve Švýcarsku
11. srpna 1996 a po posledním rozloučení v
Rudolfinu byly jeho ostatky byly uloženy na
vyšehradském Slavíně vedle jeho otce.