Zažijte hrátky se sluncem aneb Rovnodennost v katedrále v Kutné Hoře – Sedlci

Pomyslné zastavení času, kdy sluneční paprsky vstoupí do chrámové lodi čtrnáctimetrovým západním oknem a pomalu putují prostorem presbytářem, až nakonec rozzáří hlavní oltář, se v katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci na okraji Kutné Hory staly již tradicí. Obdivovat nápaditost stavitelů sedleckého chrámu přichází spousty lidí, bohužel občas se nedostaví ten nejdůležitější návštěvník: Slunce.
 

Slunce, hudba a cisterciáci

Právě pro případ, že by slunce zůstalo skryté za mraky, je akce pokaždé spojena s koncertem a dalším programem. Tentokrát, v pondělí 20. března, doprovodí Rovnodennost v sedlecké katedrále herec a moderátor David Prachař, o hudbu se postarají kutnohorští Ambient Zephyr ve složení Bohumil a Vilém Dvořákovi a Pavel Bartoš.

Po skončení koncertu budou návštěvníci moci vystoupat do podkrovní sedlecké galerie, kde 18. března startuje nová výstava Mirky Lipertové s názvem Tam a zase zpátky do krajin za mysl výstava je volně inspirována životem a dílem Jana Blažeje Santiniho Aichla, kdy ústřední nebesky modrý obraz nese přímo název Santini, všechny ostatní vycházejí z geometrie kružnic. Rovnodennost v Sedlecké katedrále se stala nejen pomyslným zahájením turistické sezóny sedleckých památek, ale i benefičním večerem, jehož výtěžek je vždy věnován na konkrétní sociální účely ve městě a jeho okolí.

Katedrální chrám Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele je obdobně jako mnoho jiných sakrálních staveb orientován vstupem na západ a presbytářem s hlavním oltářem na východ. Stavitelé tohoto chrámu se však nespokojili s prostou orientací od západu k východu, dokázali dokonale určit osu západu slunce k místě stavby a uzpůsobili vystavění sedleckého chrámu tak, aby při západu slunce ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti dopadal paprsek zapadajícího slunce největším oknem v západním průčelí chrámu přímo na symbolické srdce sakrální stavby – hlavní oltář.

Jméno stavitele či stavitelů se nedochovalo; ví se jen, že chrám nejstaršího cisterciáckého opatství v Čechách vznikal v letech 1290 až 1320 a že šlo o první stavbu katedrálního typu a zároveň největší sakrální stavbu na území Čech a Moravy. Původní raně gotická podoba chrámu ale vzala zasvé v roce 1421, kdy klášter vyplenili husité. Spolu s blízkou sedleckou Kostnicí chrám dodnes tvoří ucelený komplex. Trojlístek nejznámějších kutnohorských památek, vesměs pod záštitou UNESCO, doplňuje gotický chrám svaté Barbory.
 

Santiniho světlo

Než došlo ke stavebním úpravám, chrám zůstal téměř tři staletí v troskách. Během 18. století se přestavby ujal geniální architekt Jan Blažej Santini, mistr barokní gotiky a autor celé řady staveb, v nichž se hra se světlem prolíná s číselnou i půdorysnou symbolikou – příkladem mohu být například poutní areál ve Křtinách s kostelem Jména Panny Marie, zámek Karlova koruna či klášter v Kladrubech.

Díky proto patří především Santinimu a také bezejmenným cisterciáckým stavitelům, kteří za strohými zdmi dokázali vybudovat interiéry nevšední krásy. Katedrála tak dokáže čarovat se světlem i jindy, ovšem jen dvakrát do roka, v den jarní a podzimní rovnodennosti, si vychutnáte skutečný zázrak.