Elektrárna byla postavena v letech 1902–1903 v neorenesančním stylu. Jejím autorem je významný český vynálezce a podnikatel František Křižík. Dnes technická památka se nachází na břehu Lužnice poblíž železničního mostu.
Elektrárna se začala v
Táboře stavět společně s
železniční dráhou Tábor-Bechyně. Bechyňka, jak ji zde láskyplně přezdívají, byla
první železniční dráhou ve
střední Evropě, která se od počátku stavěla a byla provozována jako elektrická. Autorem železnice i elektrárny byl významný český vynálezce a podnikatel
František Křižík.
Elektrárna byla
postavená u řeky vedle mostu elektrické dráhy v letech 1902-1903,
přes den posilovala proud na trati,
v noci zajišťovala
osvětlení Tábora. Stavbu
neorenesanční budovy měl na starost táborský stavitel V. Tiebl. V roce 1929 elektrárna u řeky doznala modernizace a staré parní stroje nahradily naftové motory, jeden
parní stroj byl však ponechán jako záložní. Došlo k přemístění dynama, osazen byl
nový transformátor a rotační měnič pro stejnosměrný proud. Další opravy se prováděly před druhou světovou válkou v roce 1938.
Elektrárna
přestala fungovat pravděpodobně roku
1959, poté byla přestavěna na uhelnou a později plynovou kotelnu, v letech 2006-2012 sloužila jako záložní zdroj pro rozvod tepla. V současné době slouží objekt pouze jako
skladiště. Největší částí budovy je střední hala o rozponu 10 m s dřevěným krovem, který představuje nejzachovalejší a svým způsobem nejcennější část objektu.
Prozkoumejte historii a architekturu Křižíkovy elektrárny v Táboře, první elektricky provozované železnice ve střední Evropě.
Elektrárna byla postavena v letech 1902-1903.
Byla postavena v neorenesančním stylu.
Autorem elektrárny je František Křižík, významný český vynálezce a podnikatel.
V současné době slouží objekt pouze jako skladiště.
Byla to první železniční dráha ve střední Evropě, která se od počátku stavěla a byla provozována jako elektrická.
V roce 1929 došlo k modernizaci elektrárny, kdy staré parní stroje nahradily naftové motory.
Elektrárna přestala fungovat pravděpodobně roku 1959.
Sloužila jako záložní zdroj pro rozvod tepla.
Nejcennější část objektu představuje střední hala o rozponu 10 m s dřevěným krovem.