Zahradník Benedikt Roezl – nejznámější lovec orchidejí a sběratel rostlin své doby

Benedikt Roezl (1824 – 1885) se narodil v Horoměřicích u Prahy, v rodině zahradníka. Pokračoval v otcově řemesle, roku 1836 se odešel učit do zámeckých zahrad F. A. Thuna v Děčíně. Právě zde se naučil starat se a pěstovat mnoho druhů exotických rostlin. Tomuto oboru se pak věnoval po celý život, nejraději měl orchideje. Stal se nejen skvělým zahradníkem, ale také nejznámějším sběratelem rostlin své doby. Řada z nich byla pojmenována jím samým anebo jeho jménem.

Benedikt oplýval několika skvělými vlastnostmi: měl úžasnou paměť – pamatoval si do nejmenších a značně překvapujících podrobností to, co jednou uslyšel. Znal perfektně všechny evropské rostliny – dovedl určit přesně botanický druh podle květů, podle listů a třeba i podle semen. A měl nadání na jazyky, ovládal osm řečí: češtinu, němčinu, angličtinu, francouzštinu, polštinu, ruštinu, vlámštinu a nizozemštinu.

Z Děčína se vydal do služeb hraběte Pawlikowského v Haliči, v předhůři Karpat. Zde jej starší zahradník Josef Blažek zasvětil do tajů Pawlikowského rostlin. Pak dostal Benedikt možnost pracovat ve Vídni v zahradách Karla Hügela, který pěstoval rostliny z celého světa. Roezl měl na starosti množení vzácných cizokrajných rostlin a překvapoval své představené novými způsoby množení. U různých druhů se mu podařilo vypěstovat nové odrůdy. Přitom přišel na myšlenku pomáhat vzrůstu rostlin tím, že je ozařoval umělým světlem. To byl tehdy unikátní objev, kterému se podivovali i význační odborníci. Po nějaké době se rozhodl, že požádá o práci v zahradnictví Ludvíka van Houtteho v belgickém Gentu. Což byla jednička mezi evropskými zahradnickými podniky. Zde se stal "vedoucím" odělení orchidejí, jeho největší lásky. Později, když se van Houtteho zahradnictví stalo státním ústavem, byl jmenován vrchním zahradníkem. To však mladého Benedikta neuspokojovalo, měl přání podívat se do Ameriky, původní vlasti rostlin, které znal a obdivoval. Svůj sen uskutečnil roku 1855.

Poprvé v Jižní Americe

V březnu roku 1854 odplul z holandského Vlissingenu do New Orleansu. Z Evropy si sebou do Ameriky odvezl tržní rostliny: rododendrony, pelargónie, fuchsie a kamélie, ty mu měly pomoci založit zahradnictví, z jehož výdělku zamýšlel hradil své botanické sběry. Bohužel dlouhá cesta a špatné počasí v New Orleansu většinu rostlin zničilo. Jediné, které se podařilo zachránit byly sazenice ramie, přadatelné rostliny, původem z Asie. Na konci května roku 1855 odcestoval do Mexika. Mířil do města Veracruz, to bylo ale zamořeno žlutou zimnicí, proto změnil směr cesty a navštívil města Cordoba a Santa Borga. V posledně jmenovaném zakoupil hostinec a založil zahradnictví a sady. Zde také začal se svými prvními sběry rostlin a pěstováním ramie. Mimoto se živil i jako majitel plantáží, celník a velitel místního přístavu. Nejen, že ramii vypěstoval, ale zkonstruoval i stroj na její zpracování. Ramie je rostlina, silně konkurující bavlně – lze ji pěstovat i v krajích, kde je chladněji, než vyžadují bavlníkové plantáže. Jemnost a pevnost jejích vláken je však dokonce lepší než u bavlny.

Osudovým se pro Benedikta stal rok 1868, když v Havaně na Kubě předváděl svůj stroj na zpracování ramie v kombinaci se zpracováním vláken americké agáve. Bohužel došlo k tomu, že stroj spolu s listem vtáhl do svých útrob i Roezlovu levou ruku. Obrovské zranění nebylo možné vyléčit jinak, než amputací celé ruky, až po rameno. Po zotavení se vrátil zpět do mexického Sontekomapánu a až do roku 1875 se zajímal již pouze o sběr rostlin.
 

Jednoruký "muž bez pušky"

Benedikt Roezl pronikal především do málo známých nebo úplně neznámých končin. Nikdo v té době neprocestoval severní, střední a jižní Ameriku tak důkladně jako on. Toulal se celých dvacet tři let. Cestoval většinou pěšky, případně na koni nebo na mezku, na kterých přepravoval i bedny se semeny, sazenicemi a květy. Jako jednoruký nenosil pušku a ani ji nikdy nepotřeboval, s domorodci vycházel výborně. Po celé Americe se o něm rozšířila pověst dobrého člověka. Říkali mu Jednoruký anebo také Muž bez pušky. Někdy se pralesem nesl i jeho zpěv – zpíval si "Kde domov můj".

Na svých cestách objevil do té doby neznámý druh lilie a tak jej pojmenoval Lilium humboldtii. Po čtyři měsíce zde hledal rostliny, především svou lásku, orchideje. Za zmínku například stojí to, že orchidejí Telipogon roezlii nasbíral 800 kusů a Odontoglossum 300 kusů. Jeho objevům dávali botanici jména s přídavkem „Roezli“ – pokud je nepokřtil Roezl sám podle místa nálezu nebo podle některého slavného botanika. Rostlin nazvaných Roezlovým jménem je v botanice přes čtyřicet.

Později odplul zpět do Kalifornie, kde sbíral semena jehličnatých stromů. Poté cestoval opět po Mexiku a také po Kolumbii, aby každý měsíc odeslal velkou zásilku nasbíraných rostlin do Evropy. Celkem se jednalo o více jak 10 000 kusů orchidejí a 500 kusů jiných rostlin.
 

Vánoční hvězda pro Evropu

Také máte čas vánoční spojen s překrásnou Euphorbiou pulcherrimou, neboli vánoční hvězdou? K jejímu masovému rozšíření došlo právě díky Benediktu Roezlovi, který, jak jsme již zmínili na svých cestách sbíral "dekorativní" rostliny, které se v Evropě mohly líbit. A tak během své cestě po Americe roku 1855 znovu objevil pryšec nádherný, který byl jeho tipem na rostliny pro evropský trh. Své cesty si financoval sám a vydělával na ně sběrem a prodejem rostlin do zahradnictví.

Rostlinku poslal do zahradnictví Louise van Houtteho v Gentu. K jejímu úspěchu na evropském trhu přispěly další generace, které se věnovaly šlechtění druhu, tak aby byl vhodný pro pěstování ve vytápěných bytech, a také šlechtění různých barevných variant s listeny bílými, žlutými, růžovými, modrými či světle červenými se světlými okraji.
 

Poslední modrá orchidej světa se neujala

Na svých cestách potkal Benedikt Roezl mnoho zajímavostí, rarit a kuriozit. Například o modré orchideji se dozvěděl v Ekvádoru od jednoho Indiána. Ten mu prozradil, že pod sopkou Colimou je malé údolí s horkým pramenem, ze kterého vystupuje pára. Jen tady a nikde jinde rostla modrá orchidej. Indiáni ji považovali za posvátný květ.

Roezlovi se po dobrodružném hledání podařilo získat jednu jedinou rostlinu tmavomodré barvy. Ovšem na víc nebyl čas – Colima právě začala soptit. Roezl ale neměl vyhráno. V Evropě hlíza modré orchideje bohužel zplesnivěla a neujala se. Jediná modrá orchidej na světě... a poslední.
 

Město v eukalyptech

Hlavní město Mexika se jmenuje Mexico City – nebo španělsky Ciudad de Mexico. Neoficiálně se ale mu říká „Město v eukalyptech.“ Není tam snad jediná ulice, ve které by eukalypty neboli blahovičníky nerostly. Celé hlavní město vypadá jako jedna obrovská zahrada, protože eukalypty kvetou skoro bez přestání. Řeknete si, dobrá, jak to souvisí z Roezlem?

Po 23 letech toulání napříč nejen Jižní Amerikou se Benedikt vracel domů. Mexiko ho však nechtělo pustit jen tak, bez rozloučení. Mexický prezident Sebastian Lerd de Tejada požádal botanika, aby během roku založil v mladém městě veřejné parky, sady a stromořadí s některým z hojně kvetoucích druhů stromů. Benedikt Roezl se rozhodl použít právě eukalypty. Ulice města přeměnil na široké, zelené plochy a nezapomněl ani na vodotrysky a umělá jezírka. Práce mu trvala pouhých osm měsíců. Městem v eukalyptech je však Mexiko City dodnes.
 

Posledních deset let žil na Smíchově

Do své rodné země se Benedikt Roezl vrátil v roce 1875. Bylo mu přes padesát let. Usadil se v Praze na Smíchově, kde koupil dům a žil dál svým světem rostlin. Publikoval články o jihoamerické flóře a předával zkušenosti u nás i v zahraničí. Jeho synovci, kteří zůstali v Americe, pro něj sbírali rostliny a on v Praze založil podnik zabývající se jejich distribucí po celé Evropě.

Na sklonku svého života, roku 1884, obdržel Roezl za své celoživotní zásluhy ruský řád sv. Stanislava, který mu předal admirál a generální pobočník ruského cara – předseda carské zahradnické společnosti. Zemřel roku 1885 a jeho pohřbu zúčastnil i sám císař František Josef I.

Z kostela na Smíchově byl po posledním rozloučení vypraven vůz směřující na hřbitov v Panenském Týnci, kde byl Benedikt Roezl uložen k poslednímu odpočinku do hrobu svého otce, nedaleko matčina hrobu. Roezlův pomník najdete na konci Karlova náměstí, poblíž Faustova domu. Pochází z roku 1898.