Sošku ženy kyprých tvarů z černošedé pálené hlíny objevil tým Karla Absolona roku 1925 v bývalém sídlišti lovců mamutů v
Dolních Věstonicích na
jižní Moravě. Paleolitická krása z období
29 000 – 25 000 př. n. l. se sotva vejde do dlaně, ale její hodnota je nevyčíslitelná. Soška byla nalezena v popelišti v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Nalezl ji Emil Dania, preparátor a technický vedoucí výzkumů Karla Absolona v Dolních Věstonicích, dne 13. 7. 1925.
Výška sošky je 11,5 cm, šířka 4,4 cm a tloušťka 2,8 cm. Soška, rozlomená na dva díly, dokumentovala existenci keramiky v paleolitu a představovala
druhý nález paleolitické lidské plastiky ve střední Evropě. Věstonická venuše je
nejstarším (asi 29 tisíc let) a současně velmi hodnotným uměleckým předmětem z keramiky
na světě. Patří mezi nejvýznamnější umělecká díla lovců starší doby kamenné – paleolitu. Je uložena je ve sbírkách Moravského zemského muzea, v Ústavu Anthropos.
V lokalitách
Dolní Věstonice,
Předmostí u Přerova,
Pavlov a Petřkovice byla doložena výroba nejstarší keramiky na světě, tkaní nejstarších tkanin, výroba uměleckých předmětů výjimečných kvalit a velice složitý duchovní život s doklady šamanismu a dalších specializovaných druhů lidského konání.