Vojenské pevnostní město Terezín vybudoval císař Josef II. a pojmenoval je po své matce Marii Terezii. Život Terezína byl těsně spjatý s vojenskou posádkou. Součástí pevnostního systému byla i Malá pevnost, která v dobách habsburské monarchie sloužila jako věznice a trestnice pro vojenské i politické vězně.
Nejtragičtější období své historie ale Terezín zažil v době druhé světové války. Němečtí okupanti nejprve v červnu 1940 zřídili v Malé pevnosti policejní věznici pražského gestapa a o rok později město proměnili v ghetto. Sběrný a průchozí tábor byl určen nejprve pro Židy z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, později také z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a Slovenska.
V Terezíně, kde před válkou žilo asi 3 500 civilních obyvatel a přibližně stejný počet vojáků, mělo být najednou umístěno 50 až 60 000 židovských vězňů. První transporty do vznikajícího ghetta přijely 30. listopadu 1941 a za necelý rok počet vězněných skutečně dosáhl požadovaného čísla.
Lidé zařazovaní do transportů dostávali obsílky a shromažďovali se na určených místech ve větších městech. Před odjezdem museli odevzdat veškerý majetek a ponechat si maximálně 50 kg zavazadel. Zpočátku zůstávaly rodiny v Terezíně ubytované pohromadě, záhy však došlo k jejich rozdělení. Muži, ženy a děti žili odděleně v otřesných primitivních podmínkách. Transporty zpočátku přijížděly na nádraží v Bohušovicích nad Ohří, vzdálených od Terezína asi 2,5 kilometru. Odtud vězni do ghetta chodili zpočátku pěšky, od 1. června 1943 všechny transporty přijížděly a odjížděly po nově vybudované železniční vlečce. Otřesný obraz přicházejících a odcházejících lidí se hluboce vryl nejenom do paměti všech vězňů, ale i lidí z okolí.
Terezín totiž nebyl tábor, kde bylo možné přežít válku: sloužil jen jako přestupní stanice na cestě do vyhlazovacích táborů. Od konce října 1942 měly všechny transporty jediný cíl: koncentrační vyhlazovací tábor Osvětim – Březinka / Auschwitz II-Birkenau. Terezínu se proto později přezdívalo „čekárna na Osvětim“.
Historii ghetta připomíná Památník Terezín, založený roku 1947. Malá pevnost je pietní místo s několika stálými expozicemi. V budově bývalé terezínské školy si prohlédnete Muzeum ghetta, přístupná je i modlitebna a replika mansardy, která nabízí představu o představu o stísněném ubytování v přelidněném ghettu. Magdeburská kasárna, která sloužila jako sídlo takzvané židovské samosprávy, nabízí rozsáhlé expozice mapující kulturní činnosti obyvatel ghetta. Část nazvaná Pravda a lež se věnuje natáčení nacistických propagandistických filmů.
V místech, kudy do ghetta vedla železniční vlečka, je expozice zachycující historii terezínských transportů. Přístupná je i Obřadní místnosti a ústřední márnice ghetta, Židovský hřbitov a krematorium. Stranou pak stojí krematorium koncentračního tábora v Litoměřicích, do něhož se můžete podívat virtuálně anebo po předchozí objednávce.