Zámek Peruc

Prohlídky zámku představí zájemcům nejkrásnější a nejreprezentativnější sály a salonky včetně rokokového schodiště se sochařskou výzdobou Ignáce Františka Platzera. Ten zde mistrně spojil domácí rokovou tradici s vídeňským klasicismem. Perucké schodiště patří mezi nejkrásnější schodiště v Evropě. Na prohlídce uvidíte zrestaurovaná původní kachlová kamna, dobový nábytek a velkolepou sbírku renesančních a barokních obrazů od vyhlášených starých mistrů. Také vás určitě zaujme zrestaurovaná štuková a fresková výzdoba.

Perucký zámek prochází postupnou rekonstrukcí, která by měla trvat do konce roku 2022. Perucký rokokový zámek má řadu schodišť, plochu sedm až osm tisíc metrů čtverečních, 60 velkých sálů a celkem 100 místností. Při prohlídce budete moci na vlastní oči budete zhodnotit, jak dosavadní oprava proběhla a také v rámci vstupného přispět na pokračující rekonstrukci, která k dokončení celého zámku a parku je nezbytná.
 

Z historie zámku

Ve 12. století zde stával raně středověký hrad, který patřil mocnému panskému rodu Hroznatovců. A to bratrům Měškovi z Peruce a Hroznatovi z Peruce, zvanému Kadeřavý. Ve sklepeních zámku lze vystopovat zbytky středověkých konstrukcí. Pod hlavním schodištěm je románský prostor, který sloužil jako hladomorna, později za rokoka jako cisterna na dešťovou vodu, která se důmyslně přiváděla dřevěným potrubím ze střechy. Od konce 13. století vládli na Peruci potomci Bořity z Radhoště, kteří se psali z Peruce. Na konci 14. a začátku 15. století patřila Peruc Pětipeským z Krásného Dvora a z Peruce. Roku 1543 je písemně doložená gotická tvrz, která byla ale vystavěna mnohem dříve na ruinách hradu. Pětipesští prodali Peruc Elišce z Krajku, manželce Jiřího z Lobkowicz. Za vlády Lobkowiczů kolem roku 1580 došlo k přestavbě gotické tvrze na renesanční zámek, který je písemně doložen roku 1597 při prodeji Janu Hruškovi z Března. Roku 1611 koupila zámek Alžběta Zapská ze Slivic. Vzhledem k tomu, že se nezúčastnila politického dění, se zcela vyhnula pobělohorským konfiskacím. Přesto se ji nepodařilo panství udržet. Dluhy, které měla, vyústily v exekuci na jejím peruckém majetku. Roku 1627 prodala Peruc své sousedce Alžbětě Volfomíně Ždárské, rozené Berkové z Dubé a na Telcích.

Roku 1673 koupil perucké panství hrabě Jan Jetřich z Ledeburu a pro nového majitele a celý jeho rod v dalším více jak století se Peruc stala kmenovým panstvím. Sešlý i když rozsáhlý renesanční zámek byl roku 1673 přestavěn na raně barokní. Autorem byl stavitel Antonio Porta. Tehdejší úprava přinesla sjednocení výškové úrovně jednotlivých křídel zámku a sjednocení jejich podlaží. Zásadní proměnou, která dala zámku dnešní rokokový vzhled prošla stavba za hraběte Kašpara Benedikta z Ledeburu a to v roce 1763 – 1765. Stavitelem byl Josef Jäger. Z rokokové přestavby pochází fasáda průčelního křídla včetně dvorní části. V interiérech patří do této přestavby hlavně reprezentativní schodiště s pozoruhodnou sochařskou výzdobou Ignáce Františka Platzera. Roku 1798 koupil panství kníže Josef Kinský a František Kinský prodal Peruc roku 1814 hraběti Františku Antonínovi Thun-Hohensteinovi. Na počátku 19.století došlo k poslední úpravě zámku dle plánu stavitele Zachariáše Fiegerta. Bylo dostavěno první patro zámku na konci bočních křídel. Po válce byl zámek Thunům znárodněn dle Benešových dekretů. V roce 1947 byla část zámku propůjčená vládou Emilu Fillovi, který zde tvořil až do roku 1952. V roce 1958 byla na zámku otevřena Fillova pamětní síň.

V jižním křídle v 50. letech byla zřízena i mateřská školka. Od 60. let zámek chátral a pomalu se měnil v ruinu. Po revoluci stát převedl zámek na obec. Ta prodala zámek Angličanům a zámek dále chátral. V roce 2015 koupil zámek nový majitel, který se pustil do dobrodružné a velice náročné opravy celého zámku. Zámek je otevřen veřejnosti od 1. 7. 2020, ale úplné dokončení oprav ještě nějakou dobu potrvá.
 

Pamětní síň Emila Filly

Již roku 1958 byla otevřena Pamětní síň Emila Filly v prostoru jižního křídla zámku. Její správa i Fillův odkaz byly v roce 1966 svěřeny nově vzniklé Galerii Benedikta Rejta v Lounech. Pohnutý osud zámku i opakovaná vloupání do Pamětní síně jako by reflektovaly těžký osud samotného Emila Filly, který zde strávil svá poslední léta. Jeho přání a podmínka, ponechat své poválečné dílo právě zde, naráželo dlouhou dobu na mnohé překážky. Zámek je příkladně opraven a do finále zbývá poslední, „Fillovo“ jižní křídlo. Bohužel, komplikace při rekonstrukci i osobní neshody bývalé ředitelky GBR a majitelky dovedly obě strany před soud.

Galerie Benedikta Rejta pracuje od září 2020 pod novým vedením, které nastoluje nový směr vedoucí ke spolupráci. Obě strany teď hledají cesty, jak co nejdříve zajistit důstojný návrat Pamětní síně Emila Filly do původních prostorů jeho zámeckého ateliéru.