Gočárova galerie v Pardubicích

Gočárova galerie (bývalá Východočeská galerie v Pardubicích) dříve využívala pro svou expozici sály zámku, avšak od roku 2023 má své sídlo v bývalých Automatických mlýnech. Budovu s průčelími z červených a šedých neomítaných cihel ve stylu geometrické moderny stojící na břehu řeky Chrudimky navrhl jako své rané dílo architekt Josef Gočár (1880–1945) v letech 1910–1911. V červnu 1919 mlýn vyhořel a jeho obnova byla opět zadána Josefu Gočárovi. Mlýn přestal sloužit svému účelu v roce 2012 a následně se hledalo nové využití budov, které byly krátce poté, roku 2014, prohlášeny za národní kulturní památku. V roce 2016 odkoupili areál manželé Smetanovi se záměrem využít historický objekt zejména ke kulturním účelům. Pardubický kraj zakoupil hlavní budovu bývalých Winternitzových mlýnů od architekta Lukáše Smetany v roce 2018. Přestavba této nejcennější budovy areálu na budoucí Gočárovu galerii začala 19. května roku 2020.

Dům U Jonáše, který se  nachází se v historickém jádru města na Pernštýnském náměstí, je součástí galerie delší dobu. Dům je nejpopulárnějším a nejcennějším měšťanským objektem v Pardubicích. Velmi cenný je interiér domu. V přízemí se nachází dvoulodní gotický mázhaus se sklípkovou klenbou. Průčelí zdobí štukový reliéf z roku 1797. Znázorňuje biblický výjev, jak proroka Jonáše polyká velryba. Autorem je pardubický sochař, řezbář a štukatér Jakub Teplý.

Sbírky galerie

Gočárova galerie neměla možnost v době svého založení navázat na předchozí historické sbírky. Proto byla sbírka galerie na počátku padesátých let budována na základě převodů z NG Praha, ONV, darů, ale také vlastními akvizicemi. Zvláště cenné jsou autorské kolekce E. Filly, F. Tichého, B. Reynka, K. Malicha, E. Kmentové, T. F. Šimona, J. Baucha, J. Konůpka, A. Chittussiho, J. Mařáka, F. Kavána, F. Muziky, J. Smetany, M. Holého, O. Janečka, J. Panušky, S. Máchala, J. Kotíka, K. Lhotáka.

Ve sbírkách se nachází velká kolekce krajinomalby od konce 19. století po tendence současné, je zde dokumentována tvorba krajinářů Železných hor a Vysočiny a kolekce umělců, kteří tvořili v pardubickém regionu. Kvalitní je soubor dokumentující české umění 60. let – M. Medek, S. Podhrázský, V. Preclík, J. Šerých, M. Grygar, J. Hilmar, O. Slavík, J. Jíra, J. Kolář, V. Jarcovják. V roce 1994 byla převedena do sbírek Gočárovy galerie některá díla z výtvarného sympozia Artchemo, které v roce 1968 a 1969 spolupořádala Východočeská galerie v Pardubicích. Galerie více než 20 let získává fotografie a negativy Jiřího Tomana.

 

Bezbariérový přístup

Dům U Jonáše - z velké části  bezbariérově přístupný, více informaci na telefonním čísle: 466 501 897

Gočárova galerie v Automatických mlýnech - bezbariérově přístupný
 

Z historie galerie

Dnešní Gočárova galerie, do 31. 12. 2022 Východočeská galerie v Pardubicích, byla zřízena rozhodnutím KNV Pardubice jako Krajská galerie v roce 1953, tedy v době, kdy byla u nás zakládána síť státních galerií. Od počátku sídlila v prostorách v hospodářské části pardubického zámku. Zde vznikaly první vlastní či přejaté výstavy, významná část výstavních aktivit se odehrávala také na pobočkách v Chrudimi, ve Vysokém Mýtě a v Litomyšli, které byly při reorganizaci v roce 1960 osamostatněny.

Mezi léty 1959 až 1961 byla galerie nejprve sloučena s dalšími institucemi a následně osamostatněna, tentokrát již s názvem Východočeská galerie v Pardubicích (VČG).

Šedesátá léta znamenala pro galerii významný rozvoj, co se týče sbírkového fondu, rekonstrukce výstavních prostor na zámku i odborné činnosti. V roce 1962 byla otevřena první stálá expozice Českého výtvarného umění 20. století s důrazem na umění Východních Čech.

Následující léta sedmdesátá nebyla však pro galerii šťastným obdobím. Veškeré aktivity tehdejšího ředitele byly vedeny snahou vybudovat muzeum socialistického realismu. V roce 1972 se však galerii podařilo získat výstavní prostory v Domě U Jonáše na Pernštýnském náměstí, kde byla v roce 1978 otevřena Galerie Jaroslava Gruse.

V období po roce 1989 se výstavní činnost soustředila na prezentaci v podstatě neznámých, dřívějším režimem diskriminovaných osobností a výtvarných skupin našeho poválečného výtvarného umění. Takto zaměřené výstavy se během let staly jistou součástí image VČG. Ve stejném duchu se galerie snažila aktualizovat svou stálou expozici a s tímto cílem bylo realizováno množství úspěšných nákupů do sbírek. Podařilo se dokoupit díla klíčových autorů šedesátých až osmdesátých let a představit tak expozici umění druhé poloviny 20. století.

V roce 2017 byl schválen Radou Pardubického kraje Generel dlouhodobé prezentace Zámku Pardubice, který určuje budoucí rozvoj unikátního areálu s cílem zvýšit jeho atraktivitu, podpořit turistický ruch a posílit význam renesančního sídla Pernštejnů. Bylo rozhodnuto o využití bývalých hospodářských budov pro potřeby Východočeského muzea a o přemístění sídla VČG do budovy bývalých Automatických mlýnů, které navrhl architekt Josef Gočár. Pro účely moderní galerie je bývalý industriální objekt mimořádně atraktivní. Vznikly zde výstavní sály pro proměnné výstavy a expozice, moderní depozitáře ale i kvalitní zázemí pro práci se sbírkami. Zároveň zůstaly zachovány některé autentické prvky z původního mlýna jako transmise, výsypky a podobně.

Návštěvníkům se otevře i možnost jedinečného pohledu na město a jeho okolí ze střešní terasy. Toto zásadní koncepční rozhodnutí nabízí galerii jedinečnou šanci a možnost stát se moderní vyhledávanou kulturní institucí 21. století.