Samotné
historické centrum Zlatých Hor je chráněnou městskou památkovou zónou s řadou kvalitních renesančních a barokních domů a církevních staveb. Historii života na Zlatohorsku dokumentují sbírky
Městského muzea.
Bohatou minulost má i
rozhledna Biskupská kupa nad
Zlatými Horami, která tu stojí
od roku 1898 a také je vidět z velké dálky. Z města k ní vede značená cesta s převýšením téměř 500 metrů, a tak řada lidí vyjíždí do sedla na
parkoviště Petrovy boudy (žádnou turistickou chatu tu nečekejte, z rekreační chaty zbyly jen zarostlé základy) a rázem si tak ušetří více než tří set metrové stoupání. K rozhledně zbývají
necelé dva kilometry po kamenitých lesních cestách.
Kuriozita na závěr
Silnice, která
v mnoha zatáčkách stoupá z Jeseníku k horské osadě Rejvíz a pak se zase klikatí dolů ke
Zlatým Horám, vznikla až ve dvacátých letech 20. století. Do té doby byl tenhle kraj odříznutý od světa, a přestože sem každý rok míří tisíce turistů, zvláštní atmosféru jako vystřiženou z minulých staletí si Rejvíz uchovává dodnes. Podstatně mladší historii než většina výletních cílů v okolí má
Hitlerova zatáčka na silnici č. 453 nad
vesnicí Dolní Údolí, v mapách obvykle označená jako
odpočívadlo Hříbek nebo U Hříbku – to kvůli altánku se špičatou střechou, který tu stával už za první republiky a stal se oblíbenou turistickou atrakcí.
Když tu v roce 2008 vznikla jeho replika, místní starousedlíci a členové Klubu přátel Zlatých Hor zatáčku opředli
legendou o Hitlerovi, který prý z Rejvízu projížděl
7. října 1938. Kolona vozů tu zastavila nejenom kvůli pěknému výhledu, ale hlavně proto, že se Hitlerovi chtělo čůrat. Tento dějinný mezník dodnes připomíná zvláštní
pramen, kde voda tryská z výšky, z ohnuté trubky, a dopadá na dřevěnou podlážku. Historce věří kdekdo a dokonce odpovídá i datum, ale Hitler ve skutečnosti do Zlatých Hor
přijel od jihovýchodu, směrem od Bruntálu přes Heřmanovice a Horní Údolí. Na Rejvízu však nikdy nebyl a o místě, kam se šel vyčůrat, se dobové prameny nezmiňují.